Pět chyb, které jsem dělal a které situaci podle mě zhoršily.

Osobní zkušenost autora. Popisuji, jak jsem situaci prožil já; nejde o právní ani odborné poradenství a nelze to zobecňovat na každý případ.

Když dítě začne odmítat kontakt, mnoho rodičů reaguje instinktivně. Bojuje. Vysvětluje. Přesvědčuje. A přesně to jsem dělal i já. Dnes si myslím, že jsem tím situaci zhoršoval.

Chyba první: bojoval jsem místo toho, abych rozuměl.

Dítě ve vypjaté situaci podle mé zkušenosti nepotřebuje soupeře, potřebuje bezpečný přístav.

Chyba druhá: snažil jsem se vysvětlovat a přesvědčovat.

U mě to nefungovalo. Dítě moje vysvětlování nepřijímalo a často ho to jen utvrdilo v odporu.

Chyba třetí: reagoval jsem emotivně na provokace.

Mám pocit, že dítě moji reakci vycítilo a utvrdila ho v tom, že situace je nebezpečná.

Chyba čtvrtá: nedokumentoval jsem komunikaci od začátku.

Bez záznamů se často staví slovo proti slovu.

Chyba pátá: čekal jsem, že instituce zasáhnou samy.

V mém případě nikdo nepřišel. Jako rodič musíš být aktivní, připravený, trpělivý a také sebereflektující a sebekritický. Dnes vidím, že i já jsem přispěl k eskalaci. Sebereflexe je součást cesty.

Pokud si nejsi jistý, co přesně se u vás děje, může ti pomoct orientační dotazník na zavrzenyrodic.cz. Pomůže ti zorientovat se a rozmyslet, s čím se případně obrátit na odborníka. Není to diagnóza.

Zdroje: Tento text vychází z mé vlastní zkušenosti.

Pomohl ti tento text? Sdílej ho — možná ho právě teď potřebuje někdo další.