Moje dítě mě najednou odmítá. Moje zkušenost a první kroky.

Osobní zkušenost autora. Popisuji, jak jsem situaci prožil já; nejde o právní ani odborné poradenství a nelze to zobecňovat na každý případ.

Ještě nedávno jste se spolu smáli, plánovali, sdíleli věci, které vás oba bavily. Svěřovalo se ti. Ptalo se tě na radu. A pak přišel den, kdy ti řeklo, že tě nechce vidět. Nebo ti přestalo odpovídat. Nebo za tebe začal mluvit někdo jiný.

Říkáš si, co jsem udělal špatně. Přehráváš v hlavě každou situaci, každé slovo, každé rozhodnutí. Chováš se správně, snažíš se, jdeš dítěti vstříc, a přesto se to zhoršuje. A nikdo ti nedokáže říct proč.

Přesně tady jsem byl já. Píšu jako rodič, který si tím prošel, ne jako odborník.

Odmítání ze strany dítěte může mít mnoho příčin: vývojové období, reakce na rozchod, konflikt mezi rodiči, ale i naše vlastní chování, kterého jsme si zatím nevšimli. U některých případů se v odborné literatuře popisuje tzv. syndrom zavrženého rodiče. Je to ale pojem, který není uznanou diagnózou a odborníci o něm diskutují. Tento web ti nemůže říct, co se děje u vás. Může ti pomoci ptát se a hledat odpovědi spolu s odborníkem.

Odmítání neznamená, že je dítě špatné, a nemusí znamenat ani to, že jsi selhal jako rodič.

Co mi pomohlo (a co můžeš zkusit i ty)

Za prvé: Přestal jsem s dítětem bojovat a snažil se mu porozumět. Z mé zkušenosti dítě potřebovalo cítit, že jsem bezpečný přístav, ne další zdroj napětí.

Za druhé: Dokumentoval jsem komunikaci klidně a věcně, bez emocí a bez výčitek.

Za třetí: Našel jsem lidi, kteří to prožívají podobně. Nejsi v tom sám.

Za čtvrté: Upřímně jsem se podíval i na sebe. Co jsem mohl dělat jinak? Sebereflexe není přiznání viny. Je to způsob, jak získat zpět vliv na to, co ovlivnit můžu. V tom ti může pomoci psycholog nebo rodinný poradce.

Pokud se bojíš o bezpečí svoje nebo dítěte, volej Linku bezpečí 116 111, policii 158 nebo tísňovou linku 112.

Chceš-li se anonymně zapojit, odpověz v anketě na otázku „Jste rodič, který zažívá odcizení od svého dítěte?“.

Zdroje: Tento text vychází z mé vlastní zkušenosti. Tvrzení, že syndrom zavrženého rodiče není uznanou diagnózou, odpovídá tomu, že ho klasifikace DSM-5 a MKN-11 jako samostatnou diagnózu neobsahují.

Pomohl ti tento text? Sdílej ho — možná ho právě teď potřebuje někdo další.